Spojení - Kapitola 42

Zdravíčko. Vzhledem k tomu, že za chvíli zvedám kotvy a odplouvám směr kamarádka a zítra společně s ní směr Vizovice, pročež nebudu mít nějakou dobu přístup k počítači, dočkáte se poslední kapitoly téhle mojí slátaniny trochu dřív, než jste možná očekávali. No jo, je to tak, poslední kapitola. Na jednu stranu je to pro vás dobře, protože už vám odpadne čekání na to, kdy milsotivě hodím další část, na jednu stranu je to špatně, protože, no, nebudu házet fanfikci žádnou. :D Pokud se nestane zázrak a mě zase jednou nenapadne něco, co budu mít chuť napsat česky, což... No, nevím. Uvidíme, co budoucnost přinese. :D

Každopádně vám přeju, ať si tuhle poslední kapitolu pěkně užijete, děkuju vám za to, že jste ji četli, a díky i za případné komentáře. Vážně, hodně to pro mě znamená. :)

Tony se posadil na gauč vedle tmavovlasého boha.

Loki nezareagoval, když mu jeho duševní dvojče poklepalo na rameno. Nepohnul se, když do něj vynálezce důrazně šťouchl. A jako by ani neviděl, jak mu miliardář přímo před obličejem luskl prsty.

Tony se zamračil.

„Loki?“ řekl opatrně. „Nechci tě rušit z nějakýho hlubokýho rozjímání, ale... Co všichni odešli, přijdeš mi kapku mimo.“

Loki zamrkal a mírně zmateně se na Tonyho otočil.

„Promiň, říkal jsi něco?“

„Jsi v pohodě?“ kousl se Tony do rtu. „Není tohle následek toho, jak moc ses během toho svýho plánu vyčerpal? Nemám zavolat Thora?“

„Ne. Ne...“ pousmál se Loki. „Jen jsem se zamyslel. Omlouvám se.“

„Aha. Chápu. A na co... Na co myslíš, jestli se můžu zeptat?“

Oba zároveň se na gauči otočili, tak, aby k sobě seděli čelem.

„Tvůj tým,“ zamumlal Loki. „Tvůj tým mě bere... jako svoji součást. Na nic se neptali. Nedomlouvali se. Prostě mě jen tak začali vnímat jako jednoho z vás. I můj bratr. Věděli, že tu nejsem natrvalo, věděli, že se nakonec vrátím ke... svým původním záležitostem, ale začali mě brát jako jednoho z nich.“

„No, nechtěl jsem ti říkat, ale já tě taky beru jako jednoho z nás,“ pokrčil Tony rameny.

„Proč? Nic jsem neudělal.“

„Zachránil jsi Natashu, vyléčil jsi mi zlomenou ruku, doplňuješ Clintovi šípy, spolupracuješ se mnou a Brucem v dílně, účastníš se společenskýho života ve věži, jo, a vytáhl jsi mě a Thora z trosek budovy, který sice ani jednoho neohrožovaly na životě, ale čekat na to, až se k nám prokopou, by byla pekelná nuda.“

„To není moc,“ zavrtěl Loki hlavou.

„Taky tu zas tak dlouho nejsi,“ frkl Tony. „Sněhurko, vážně, je to dost. Kurva, jak moc tě tvůj otec zničil, že nedokážeš přijmout uznání, když se ti něco povede?“

„Já nevím. Hodně?“ pokrčil Loki rameny.

„V tom případě ti asi budu muset vysvětlovat, že pro nás děláš docela dost. Nemluvě o tom, co děláš PRO MĚ. Oni ani nevědí, že jen díky tobě se mi už věčnost nezdála noční můra. Že mě uklidňuje už jen to, že v noci ležíš vedle mě.“

„Já jen...“ Loki sklonil hlavu. „Nejsem na tohle zvyklý. S Thorovými ásgardskými přáteli jsem bok po boku bojoval stovky let, a nikdy mě mezi sebe nepřijali. Byl jsem jen přítěž, kterou akceptují, aby potěšili mého bratra.“

„Myslíš tři mušketýry s ženskou verzí D'Artagnana?“ pozvedl Tony obočí. „Od těch bych to ani nečekal. Ale jak vidíš, my, ubohý Midgarďani, se na to koukáme jinak. Ale to bude tím, že celkově nejsme tak cool jako oni, to víš.“

„Pro mě jste mnohonásobně víc cool,“ usmál se Loki. „Omlouvám se. Pokusím se nad tím moc nepřemýšlet a prostě... to přijmout, jak to je.“

„Správně. Hodnej kluk.“ Tony se naklonil a věnoval Lokimu krátký polibek. „Ale musím říct, že je rozkošný vidět toho chladnýho a sebevědomýho boha, jak se zdráhá uvěřit, že by ho někdo mohl mít rád.“

„Starku, radím ti, mlč. A mimochodem, tato situace se velice rychle vyřeší, až odsud odejdu.“

Tony vytřeštil oči.

„Počkej, počkej. JAK odejdeš? Kam bys chodil?!“

„Zpátky do svého bytu? Ke svému starému životu?“ pokrčil Loki rameny. „Dál se budu věnovat studiu starých spisů. Možná najdu způsob, jak naše spojení zrušit. Nějaký, o kterém nevěděla Amora, o kterém neví Odin... Musí něco existovat.“

„Proč?“

„Co proč?“

„Proč, Loki? Co jsem ti provedl tak hroznýho, že chceš odejít?“

„Neudělal jsi mi nic, Anthony. Vůbec nic. Jen... Bude to lepší, věř mi. Lepší pro nás pro oba.“

„Ale já nechci,“ protestoval Tony. „Neposlouchal jsi mě před chvílí? Díky tobě nemám noční můry. Cítím se v bezpečí, když spíš vedle mě!“

„Efekt spojení, nic víc. Dřív nebo později ho zruším, snad. A když ne, zvykneš si-“

„Nechci si zvykat. A nechci, abys něco rušil, sakra! Nechci!“

„Anthony, nerozčiluj se.“

„Nerozčiluju se!“

„Ale ano, ROZČILUJEŠ. Dobře, pochopil jsem, nechceš, abych odešel, ale já MUSÍM, copak to nechápeš?!“

„Samozřejmě, že nemusíš. Proč bys musel?“

„Protože mi na tobě začalo až moc záležet, zatraceně!“

Tony se zarazil s ústy pootevřenými, tmavýma očima dokořán a mozkem absolutně prázdným. Pár nekonečných vteřin na Lokiho jen tupě zíral, než se mu podařilo zase najít hlas a funkční kousek mozku, který by dokázal zformulovat odpověď.

„Moc... záležet?“

„Nechci o tom mluvit. Zapomeň, že jsem něco řekl.“

„Řekl jsi. Jak... Jak jsi to myslel?“

„Starku?“ změřil si ho Loki podezřívavým pohledem. „Skutečně teď cítíš... radost?“

„Jasně. Jasně, že jo,“ zasmál se Tony. „Protože jestli jsi to myslel tak, jak myslím, že jsi to myslel, tak jsem se do tebe taky zamiloval, idiote.“

Teď byla řada na Lokim, aby na moment ztratil řeč. Tony mohl cítit jeho zmatek, ale zároveň s tím naději, která se odrážela i v zelených očích.

„Tak proto...“ vydechl Loki.

„Proto nechci, abys odešel. Proto tě chci vedle sebe v posteli. Proto jsem se po tobě sápal v tý kuchyni. Proto mě to tak bolelo, když jsem přemejšlel o tom, že by se mělo to zkurvený spojení zrušit a ty vypadnout z mýho života.“

„Proto to Amořino kouzlo nefungovalo, jak mělo.“

„Co?“ zamrkal Tony.

„Dnes. Její kouzlo. Není to běžná milostná magie, je to kontrola mysli prostřednictvím falešného pocitu lásky. Ale ta nejde použít na někoho, kdo už miluje někoho jiného. Magie nemůže stát nad reálnou láskou.“

„To je ta nejkýčovitější věc, co jsem kdy slyšel. A mimochodem, vážně mě uráží, že ti vyznám lásku, a ty na to reaguješ tím, že začneš přemýšlet o tom, proč mě nějaká blonďatá slepice nedokázala přimět, abych po ní toužil. Víš, obvyklá odpověď je-“

„Taky tě miluju, Anthony. Lepší? A to jsem si říkal, že se do své spřízněné duše zamilovat nehodlám.“

„Hele, napadlo tě, že spřízněný duše se do sebe nezamilovávaly prostě proto, že vaše společnost je zoufale homofobní? Nebo protože na sebe prostě vždycky narazili dva heteráci? Jenže když se takhle potkají dva bisexuálové, z nichž ani jeden by se nedal označit za stoprocentně příčetnýho... Jaká je šance, že si odolají? Zejména když jeden z nich je až neuvěřitelně a nadpřirozeně sexy?“

„Teď mluvíš o sobě, že?“

„Jo. Ale ty taky nejsi k zahození.“

Loki vzal Tonyho ruce do svých dlaní.

„Prosím, řekni, že nechceš, abych našel způsob, jak ti vrátit smrtelnost,“ zašeptal.

„To bych ti neudělal,“ pousmál se Tony. „A navíc, už si pomalu začínám zvykat na to, že budu žít trochu dýl, než jsem předpokládal. Možná by ses mohl postarat o to, aby to byla zábava, hm?“

„Anthony,“ kousl se Loki do rtu. „Slibuji, že postarám. Vezmu tě do Ásgardu a nechám tě prozkoumat, co jen budeš chtít, procestujeme společně světy, Vanaheim, Alfheim-“

„Loki? Já narážel spíš na sex.“

„Ach. Ovšem. A předpokládám, že na na sex v dlouhodobém hledisku, jako spíš-“

„Jako spíš 'tohle byl zatraceně dlouhej den, ale vezmi mě do ložnice a pořádně mi to udělej, protože to jediný, po čem teď toužím, je zatancovat si horizontální tango'. Přesně tak. Jo, a pak bych asi zase jednou nepohrdnul dlouhým líbáním, protože si na to fakt začínám zvykat, ale to počká.“

„Midgarďani,“ zvedl Loki oči v sloup.

„Množný číslo, jo?“ naklonil Tony hlavu. „S kolika z nás jsi měl tu čest? Měl bych žárlit? Kolik jich musím zlikvi-“

„Jsi první. A poslední. Spokojený, Anthony?“

„Ne. Protože pořád sedíme na gauči, když jsme už dávno měli bejt v-“

Loki si ho přitáhl k sobě a políbil ho tak vášnivě, že Tony na několik okamžiků zapomněl i dýchat. Sotva zase začal, ucítil, jak je Lokiho magie přenáší do postele. Jejich oblečení se po cestě kamsi vytratilo.

„Jarvisi, NO TAK!“ zaskučel Clint. „Nikdo tě nenutí zradit Tonyho! A nechceme, abys nám prozradil státní tajemství! A nemusíš to ani říkat jasně, pokud ti to pomůže. Jen potřebujeme vědět, jestli to je mezi Tonym a Lokim tak vážný, jak se zdá! Prosím?“

„Bohužel, pane, nejsem oprávněn vám tuto informaci sdělit,“ zopakoval paličatě Jarvis.

„Ani já to nemám právo vědět?“ zeptal se Thor se svým nejúčinnějším výrazem štěněte na tváři. „Týká se to přece mého bratra!“

„Jediné, co vám mohu říct, pane, je to, že se zdá, že pan Laufeyson Avengers Tower jen tak neopustí. A že pozvat na příští oslavu narozenin pana Starka striptérku by mohlo vést k politováníhodným magickým incidentům.“

„Já to říkala,“ usmála se Natasha. „Stačilo se na ně dneska podívat.“

„No jo, lásko, jsi nejlepší,“ kývl Clint a pozvedl svou plechovku s pivem. „Tak vážení... Na náš novej pár. A na to, ať to s nima přežijeme. Protože tohle bude ještě pořádná jízda.“