neděle 12. dubna 2015

Spojení - Kapitola 30

Ehm, no jo, já vím. Zase to trvalo zhruba tak o den delší dobu, než mělo, než se sem tahle kapitola dostala. Co na to říct, to ta moje roztržitost, krátká paměť a až magická schopnost nechat se rozptýlit filmama s Robertem Downeym Jr. Poslední dobou začínám mít na toho chlapa vážně vážnou úchylku. Ne, že by vás to zajímalo, jistě. No, nebudu vás zdržovat, račte přistoupit ke kapitole... =D


Bylo pět minut před devátou hodinou večerní, když se Loki náhle zvedl z křesla. Thor otočil hlavu od televize a překvapeně se na bratra zadíval.
„Kdyby se po mně snad sháněl Stark,“ řekl Loki, „řekni mu, že jsem si vzpomněl, že jsem si něco zapomněl ve svém bytě. Jeden ze spisů, který jsi pro mě propašoval z Ásgardu.“
„Něco, co by ti mohlo pomoci s řešením vaší situace?“ zeptal se Thor.
„Spíš Starkovi s jedním z jeho výzkumů. Až teď jsem si uvědomil, že tu knihu mám.“
„Dobrá. Pokud se přítel Tony-“
„Jen TONY, Thore,“ vzdychl Loki.
„Jestli se zeptá, řeknu mu, kde jsi, a že budeš brzy zpět.“
„Zpět odkud?“ ozvalo se od výtahu.
Loki vzdychl o něco hlasitěji. Doufal, že přesně tomu setkání se vyhne.
„Zpět ze svého bytu, Starku,“ odpověděl.
„Ze svýho bytu? Co máš v plánu ve svým bytě?“ pozvedl Tony obočí.
„Mám tajnou schůzku s Amorou, na které hodlám projednat, jak vás všechny zradím a předhodím jí Thora výměnou za to, že mě zbaví toho našeho zatraceného spojení.“
Tony se krátce zasmál.
„Jasně. Hezkej sarkasmus,“ pokýval. „Tak si tu schůzku užij.“
„Ach, spolehni se, Starku.“
„Hlavně se vrať včas, abys mi mohl dělat společnost v posteli. Už se těším,“ mrkl Tony. „Neříkej, že ty ne, zlato...“
Loki teatrálně protočil panenky a zmizel. Ale Thor na Tonyho upřeně zíral.
„No co?“ ošil se Tony. „Vtip. Už jsi o tom někdy slyšel? On vtipkuje o Amoře, já o tom, v jakejch podmínkách musíme spát. Ha, ha, ha? Ale co se snažím, Loki je jedinej, co kdy vážně pochopil můj humor...“

Když se Loki objevil ve svém bytě, usilovně se snažil potlačit vlastní pocit překvapení a zděšení. Věděl, že pokud nebude absolutně klidný, Stark pozná, že je něco špatně. Klid, jen klid, jen klid...
„Tváříš se nějak rozrušeně, Loki. Stalo se něco?“
Loki zatřásl hlavou a zhluboka se nadechl. Pak se otočil směrem ke křeslu, na kterém elegantně, nohu přes nohu, seděla Amora.
„Právě jsem se dost děsivým způsobem přesvědčil o tom, že nemůžu své spřízněné duši lhát.“
„Ale. Skutečně? Jak?“
„Řekl jsem Starkovi, že se přenáším do bytu proto, že tu mám schůzku s tebou.“
„PROSÍM?!“ vytřeštila Amora oči. „Jak jsi mohl?!“
„Já nemohl. Já musel,“ frkl Loki. „Můžeš si za to sama, drahá. Ale buď v klidu. Stark je přesvědčený o tom, že jsem si z něj jen utahoval. Je štěstí, že mi tak bezmezně věří, protože jinak bychom asi měli problém.“
„Smrtelníci jsou někdy tak tupí, nemám pravdu?“ usmála se Amora. „Skoro jako tvůj bratr.“
Loki jen tak tak ovládl rostoucí pocit vzteku.
„Ano. Jistě. Skoro jako Thor,“ přikývl chladně. „Na druhou stranu, naše situace se tím značně ulehčuje, nemám pravdu?“
„Žádná 'naše situace' ještě není, Loki. Vlastně si jasně vzpomínám, že když jsem se naposled pokoušela nějakou situaci... vytvořit, vyjádřil jsi zcela jasný nesouhlas. A doufám, že TY si vzpomínáš, že to tvé odmítnutí bylo to, co nás přivedlo sem.“
„Amoro, bylo skutečně nutné pokládat otázku 'co chceš, Loki?' tak komplikovaným způsobem?“
„Nemusím tu otázku pokládat. Je mi naprosto jasné, o co ti jde.“
„Skutečně?“
„Nebo snad nechceš přehodnotit své předchozí stanovisko, když víš, jak ti dokážu znepříjemnit život?“
„Přijde na to.“
„Na co, Loki?“ pozvedla obočí.
„Na to, jestli dokážeš tu nepříjemnost v mém životě zase odstranit. Trvale. Bez následků.“
„Ptáš se, jestli dokážu zrušit tvé duševní spojení se Starkem?“
„Ano, Amoro.“
„Ale samozřejmě,“ kývla. „Je to vcelku jednoduché. Tedy, jednoduché pro toho, kdo už ovládl magii spojení, jistě.“
„Proč jsem já v žádném spise nenašel způsob, jakým spojení zrušit?“ zeptal se Loki.
„Přece si vážně nemyslíš, že něco takového najdeš v KNIZE. Kdepak. Tohle je tajná informace. Můžeš ji získat jen od někoho jiného.“
„Co mi v tom případě brání v tom, abych šel a nechal se to taky naučit?“
„Loki, myslela jsem, že se se mnou chceš dohodnout, ne hledat způsoby, jak se naší spolupráci vyhnout,“ odkašlala si Amora. „Víš, co ti brání, mimochodem. Tvá spřízněná duše by tě na takových cestách rozhodně nemohla doprovázet. A bez něj se nemůžeš hnout ani z Midgardu.“
„V překladu... Jsi moje jediná naděje na to, že se ho zbavím.“
„Přesně tak, drahoušku.“
„Výborně,“ přikývl. „V tom případě si nejspíš budeme muset promluvit o Thorovi.“

O půl hodiny později se Loki objevil v Tonyho dílně. Vynálezce se otočil, když Jarvis o něco ztlumil hrající Led Zeppelin.
„Nazdárek, Lolito. Jak sis užil tajnou schůzku?“ pozvedl obočí.
„Přinesla velmi uspokojivé výsledky,“ řekl Loki. „Myslel jsem, že jsi dnes v dílně už skončil.“
„No, to bylo předtím, než ses ty rozhodl na večer vypadnout. Řekl jsem si, že bych mohl ještě trochu pohnout s tímhle projektem.“
Loki přeletěl očima několik hologramů zastupujících monitory.
„Výzkum nových prvků?“
„Začínáš mě děsit, muflonku. Ty snad dáváš pozor, když pracuju.“
„Možná i víc než ty, Anthony,“ usmál se Loki a zvedl ruku, v níž dosud svíral velkou a těžce vyhlížející knihu vázanou v tmavé kůži. „Něco tu pro tebe mám.“
„Co to?“ zamrkal Tony. „Chceš snad, abych ti přece jen pomohl s těma kouzlama?“
„Ani omylem. Tohle je jen pro tebe. V téhle knize jsou všechny naše prvky, včetně těch Midgarďanům neznámých. Ne všechny se ti podaří získat a vyrobit zde, ale... Některé snad ano.“
„Děláš si srandu?“ vytřeštil Tony oči. „To... Uvědomuješ si, co mi dáváš? Dost možná celý roky výzkumu v podobě jedný jediný knížky. Dost možná neskutečnej technologickej pokrok, nový možnosti... LOKI!“
„Ale možná bys na to radši přišel sám. Možná ti jde o tu výzvu. V tom případě...“
Kniha zmizela.
„Vrať to zpátky, a hned!“ vyhrkl Tony.
Loki se zaculil a kniha se objevila v Tonyho natažené ruce.
„Mimo jiné jsem magicky změnil písmo a jazyk v knize tak, abys ji dokázal přečíst. Nechci pochybovat o tvé genialitě, jistě, ale předpokládám, že i ta má své limity. A mimozemské jazyky ve spojení s runovým písmem...“
„Jsi úžasnej. Víš, že jsi úžasnej? Jsi naprosto úžasnej. Lepší spřízněnou duši jsem si ani nemohl přát, no vážně,“ kousl se Tony do rtu. Knihu položil na pracovní stůl a vrhl se Lokimu kolem krku. „Děkuju, kotě. Fakt.“
„Není zač, Anthony. Pro mě je to maličkost,“ usmál se Loki.
„Víš, za tohle si v noci přijdeš na svý. ROZHODNĚ si přijdeš na svý.“
„Starku,“ zvedl Loki oči v sloup.
„No co? Nějak svoji vděčnost vyjádřit musím. Takže ti vděčně a ochotně roztáhnu nohy. Ale teď, pokud dovolíš...“ Tony se pustil a vrhl se na knihu. „Nejdřív si chci tohle aspoň prohlídnout.“
„Jen do toho, Anthony. Jarvisi, prosím, připrav nám kávu. Budeme v dílně ještě dlouho.“
Tony vzhlédl od první stránky, na kterou zíral téměř zbožně, přesně na tak dlouho, aby se jeho oči na vteřinku setkaly s těmi Lokiho. Ten krátký pohled Lokimu potvrdil, že veškeré jeho předpoklady byly správné.
„No dobře. Možná si na svý přijdeš až někdy k ránu,“ přiznal Tony.
Loki se zašklebil a vydal se ke kávovaru.

4 komentáře:

  1. super boží :D už se těším na další díl :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  2. Ano čekání se opět vyplatilo, Loki je úžasný, i když je tajemný jak hrad v Karpatech, ale o to je to zajímavější. A Tony je ve tvém podání geniální a neskutečně zábavný (ne, že by takový nebyl ve své podstatě, ale ty ho fakt umíš) :-) Prostě píšeš tak, že se to čte skvěle. Jen tak dál.

    OdpovědětVymazat
  3. úžasná kapitola :D :D už se fakt nemohu dočkat dalšího dílu

    OdpovědětVymazat