neděle 1. března 2015

Spojení - Kapitola 19

Asi rádi uslyšíte, že se mi povedlo bezpečně se vrátit domů z výletu. A i když jsem poněkud utahaná a nepoužitelná, rozhodla jsem se vám sem tuhle kapitolu hodit dneska a ne až zítra, jak jsem původně měla v plánu. No, ono už sice skoro zítra je, ale... To snad nikomu nevadí. Kdo nespí, bude to mít na dobrou noc. Kdo spí, tomu to aspoň zpříjemní pondělí... =D



„Ještě kousek pizzy, Tony?“ zeptal se Steve.
„Jasně. Klidně i dva. Nebo i tři,“ kývl Tony a natáhl se pro svou skleničku s colou. „Poprvý po dlouhý době mám vážně chuť k jídlu. Přísahám, ani jsem nemyslel, že mě to blbý kouzlo lásky TAK ovlivňuje. Jako bych byl pořád deprimovanej. Ale teď? Jsem šťastně nezamilovanej. Fantastickej pocit, FANTASTICKEJ!“
„Musím přiznat, že ani mně nedošlo, že ten... zvláštní smutek, co pořád někde hluboko uvnitř cítím, není můj,“ řekl Loki a mávl rukou. Z krabice zmizel kousek žampionové pizzy a vzápětí se zhmotnil na jeho talíři.
„No, to víš, když miluješ šílenýho boha, co tvoji lásku nikdy nebude opětovat už jen proto, že jsi smrtelník, a tudíž jen mravenec pod jeho botou...“
„Nebuď dramatický, Starku. Sice jsi mravenec, ale jsi velice inteligentní mravenec. Dokonce by se dalo říct, že můj oblíbený.“
„Kdybych do tebe ještě byl zamilovanej, tohle vyznání by mě naplnilo neskutečným štěstím. Ale teď nic takovýho nepotřebuju, protože já už šťastnej JSEM.“
„Ticho, mravenče, nebo tě rozšlápnu.“
„Posluž si. Cejtím se tak úžasně, že by mi ani to nevadilo. A to jsem ani nepil, a za odpoledne jsem měl jen dvě kafe! Jo, za to, že jsi mě toho všeho zbavil, bych ti nejradši dal pusu. Víš co? Pojď sem.“
Seděli vedle sebe, takže technicky vzato nemusel Loki chodit vůbec nikam, a Tony také ne. Možná i proto nestačil zareagovat, když ho miliardář popadl za zátylek, přitáhl si ho blíž a rozhodně přitiskl rty na ty jeho. Byl to úplně jiný polibek než předchozí noci, mnohem jistější, ale na druhou stranu bez stop lásky.
Když skončil, Loki zůstal jen vytřeštěně zírat na miliardáře, který se zase spokojeně zakousl do pizzy.
„To nic,“ ozvala se Natasha. „Tony jen neví, jak se má chovat. Jednou takhle políbil Steva.“
„O tom NEMLUVÍME,“ zamumlal Steve, zatímco celý jeho obličej nabýval sytě růžové barvy. „Ale myslel jsem, že jsme mu už vysvětlili, že polibek není adekvátní reakce na záchranu života.“
„Tohle nebyla záchrana života. Spíš záchrana příčetnosti,“ zaculil se Tony.
„Tak zrovna o tom by se dalo polemizovat,“ ušklíbl se Bruce.
„Hej! Kdybys byl v mojí hlavě, víš, o kolik LÍP se teď cejtím. Loki, řekni mu to!“
„Cítí se mnohem lépe,“ kýl Loki. „A musím říct, že já také. Ale prosím, Starku... Už žádné líbání, ano?“
„Rozkaz, pane,“ zasalutoval Tony. „Ach, bože, mám chuť na skotskou. Dá si někdo skotskou?“

Tony se třásl, když Loki pevně objímal jeho ledovým potem pokryté tělo. Vzlykal, zatímco mu bůh do ucha šeptal uklidňující slova, věty, které nedávaly smysl, ale díky kterým strach a panika pomalu mizely.
Tony zarýval prsty do Lokiho volného trička a snažil se uklidnit. Usilovně se snažil, ale jeho dech byl pořád zrychlený a po tvářích mu tekly slzy.
„Do prdele,“ zamumlal, když ze sebe konečně dokázal vypravit pár slov. „Já to věděl. Věděl jsem, že mi večer bylo až moc fajn. Věděl jsem, že se musí něco stát. Ale tohle jsem nečekal. Tohle ne. Do prdele...“
„Takhle tě mučili?“ zeptal se tiše Loki.
„Mhm,“ kývl Tony tak, jak jen mu to Lokiho rameno, o které si opíral čelo, dovolovalo.
„Děsivé,“ zašeptal Loki.
„To mi povídej. A to byla jen ochutnávka.“
„Myslíš, že přijdou další takové sny?“
„Pravděpodobně.“
Loki se zhluboka nadechl.
„Chceš, abych tě pro dnešní noc zase uspal? Na celý zbytek noci, ne jako včera. Pak se ti nic zdát nebude.“
„A nemůžu prostě jít a opít se do bezvědomí?“ kousl se Tony do rtu.
„Má magie nezpůsobuje kocovinu.“
„V tom případě... Ano, prosím.“ Tony zvedl hlavu a usmál se. „A děkuju. Děkuju, že jsi tady.“
„Samozřejmě. Ty jsi včera taky přišel, Anthony...“
Pak Loki položil ruku na Tonyho čelo a miliardář se odporoučel do říše snů. Loki se opatrně vykroutil z jeho objetí a vstal z postele.
O vteřinu později se zhmotnil na společném podlaží. Bylo půl třetí v noci. A z kuchyně vycházelo světlo.

Později si Loki říkal, že se měl sebrat a přenést se zpátky do vlastního patra. Ani nevěděl, proč vlastně skončil ve společném obývacím pokoji. Možná měl na něco chuť, možná se mu prostě jen po Tonyho noční můře nechtělo jít spát. Ale v jeho a Thorově kuchyni bylo taky něco málo k jídlu, na konferenčním stolku měl knížky, v ložnici vedle postele telefon, na kterém si mohl hrát Angry birds...
Co přesně že si od návštěvy společných prostor sliboval?
A kdo myslel, že vlastně bude v kuchyni sedět, když tam vstupoval? Snad ne Kapitán, ten musel dávno spát. Bruce se taky nezdál jako typ, co by měl v oblibě ponocování. Thorovo chrápání Loki slyšel už když si večer šel sám lehnout.
Možná doufal v Natashu. Ne proto, že by k ní cítil zvláštní přátelství. Prostě jen proto, že agentka se zdála ideální pro to, aby s ní jednoduše nebyl sám.
Protože po tom, co viděl z Anthonyho snu, sám být odmítal. Bál se, že by začal myslet na věci, na které myslet nechtěl.
Bohužel, v osobě, kterou v kuchyni našel popíjet džus, se mu přesně ty věci připomněly.
V okamžiku, kdy boha spatřil, ho Barton sjel od hlavy k patě pohrdavým pohledem.
„Co tu chceš?“ zeptal se. „Myslel jsem, že máš svoje vyhrazený místečko a sem dolů můžeš jen pod dozorem.“
„Omlouvám se, jestli jsem vás vyrušil,“ kousl se Loki do rtu. „Neměl jsem to v úmyslu.“
„Opakuju svoji otázku. Co tu chceš, parchante?“
„Vůbec nic,“ vzdychl Loki. „Stark měl noční můru, mě vzbudila taky.“
„Jasně. To vaše ujetý spojení,“ ušklíbl se Clint.
„Už je to v pořádku. Svou magií jsem ho uspal a-“
„Prosím?“ zeptal se nevěřícně Clint. „Chceš mi říct, že jsi na Tonyho použil magii?“
„Ehm... Ano? Samozřejmě? Nebylo to poprvé. Je to neškodné kouzlo a bylo to s Anthonyho souhlasem, takže nevím, co vás na tom tak-“
„Nevíš? NEVÍŠ?“ zavrčel Clint a zvedl se od stolu. „Bezva. Řeknu ti to jinak. Nebudeš tu svoji slavnou MAGII používat na nikoho tady, je ti to jasný?“
„Proč? Bojíte se, že se je pokusím ovládnout?“ frkl Loki. „Bez obav, skutečně nemám v plánu udělat ze Starka nemyslící zombie pomocí jednoduchého kouzla navozujícího SPÁNEK. Upřímně, spící zombie jsou poměrně neužitečná věc.“
„Myslím to vážně, Loki. Jestli zjistím, že kdokoliv tady přišel do styku s tvojí magií, tak až s tebou skončím, budeš vypadat jako jehelníček.“
„Jste paranoidní, Bartone.“
„Chceš říct, že se mi DIVÍŠ? Pořád nemůžu z hlavy dostat následky toho tvýho řádění! A to ti říkám, nedovolím, aby se něco takovýho stalo někomu jinýmu. Takže jestli něco zkusíš-“
„Pánové, nerad vás ruším,“ ozval se náhle Jarvis. „Došlo k útoku v Los Angeles. Detaily vám budou sděleny cestou na místo. Všichni ostatní členové Avengers už byli informováni, kromě pana Starka, který tvrdě spí. Agente Bartone, dovoluji si odhadnout, že v tomto případě bude užití magie pana Laufeysona nezbytné, protože předpokládám, že nic jiného pana Starka probudit nedokáže. Pokud vás to uklidní, já sám jsem tento proces vyhodnotil jako zcela neškodný pro zdraví pana Starka. Pane Laufeysone, kdybyste byl tak laskav...“
„Už jdu, Jarvisi,“ kývl Loki.
„Co?!“ vytřeštil Barton oči. „Ani na to nemysli, ty zkurvenej-“
Poslední slova pronášel do prázdna.

3 komentáře:

  1. Překonáváš se je to den o de dne lepší a lepší musím říct fakt slušná práce jen tak dál. Už se nemohu dočkat dalšího dílu :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  2. fakt super díl :D :D už se nemůžu dočkat dalšího

    OdpovědětVymazat
  3. Tak je mi jich líto obou :( chudák Tony a jeho noční můry. A Clint se taky překonává. Ne snad, že bych se divila, ale i tak...

    OdpovědětVymazat