Spojení - Kapitola 5

Štve vás tahle fanfikce hodně? Hádám, že asi jo, vzhledem k tomu, že poslední její kapitola byla svorně ignorována. =D No nic, tady je nová kapitola (přísahám, že už chystám něco jako normální článek!)  a já jen doufám, že se objeví někdo z těch, který to neštve... =D

Loki právě dopíjel svou sklenici coly, když se Thor s povzdychnutím zvedl z křesla.
„Upřímně doufám, bratře, že otec bude vědět, jaké knihy ti poslat,“ řekl. „Protože se obávám, že pokud přinesu špatné, tak mi každou jednotlivě přerazíš o hlavu.“
„Blázníš?“ pozvedl Loki obočí. „To bych NIKDY neudělal. Tedy, těm knihám, přirozeně.“
„Přirozeně,“ pousmál se Thor. „Jsi si jistý, že mohu odejít?“
„Myslím, že Stark nenechá zbytek týmu, aby se mě během tvé nepřítomnosti zbavil. Pravda, Starku?“
„Stoprocentně. Nikdo mu nezkřiví ani vlásek na hlavě,“ kývl Tony. „Pozdravuj tatínka. Řekni mu, že jestli schválně pošle špatný knížky, Avengers si ho najdou.“
„Nebudou muset zrovna HLEDAT,“ konstatoval Loki.
„Kuš. Já tu vyhrožuju.“
„Pokusím se vrátit co možná nejdříve,“ řekl Thor. „Dávej na sebe pozor, Loki.“
„Vždycky,“ ušklíbl se Loki.
Thor se otočil a vyšel ven na terasu. Za několik okamžiků už zmizel ve světle Bifrostu.

Bůh nebyl pryč ani pět minut, když se nad Lokiho a Tonyho hlavami ozval Jarvisův hlas.
„Pane, pan Banner se ptá, jestli mu umožníte přístup na vaše podlaží.“
Tony se ušklíbl, když Loki, ač o umělé inteligenci již plně informovaný, vrhl nejistý pohled směrem ke stropu.
„Přijde na to, Jayi. Hodlá mi promlouvat do duše ohledně Lokiho?“ zeptal se Tony.
„Ne, pane. Tvrdí, že se jen chce ujistit, že se právě nesnažíte opít do bezvědomí. A že se o to nepokusíte.“
„Takže mi do duše promlouvat hodlá.“
„Ano, pane. Ale ne ohledně pana Laufeysona.“
Tony ucítil krátké bodnutí emoce, kterou nedokázal rozeznat, ale bylo v ní víc bolesti, než se mu líbilo.
„Jarvisi, co jsem ti říkal o automatickým oslovování našich hostů na základě jejich složky v databázi SHIELDu, pokud tam nějakou mají?“
„Omlouvám se, pane. Jak by si náš host přál být oslovován?“ zeptal se Jarvis.
„Laufeyson je v pořádku,“ frkl Loki a vstal z gauče. „Koneckonců... To je přesně to, co jsem, ne? Jen Laufeyho syn. Pokud teď dovolíš, Starku, přesunu se na Thorovo podlaží. Nemusíš spěchat s tím, abys mi přišel ukázat mou ložnici.“
„Loki, počkej,“ vzdychl Tony, ale Loki už zmizel.
Spojení ještě nemohlo fungovat tak, jak by mělo. Tony totiž v tu chvíli z Lokiho pocitů nevnímal ani jediný. A přitom... bůh musel cítit, no ne?
Tony si mezi palcem a ukazováčkem sevřel kořen nosu a zhluboka se nadechl.
„Fajn, Jayi, pošli Bruce nahoru...“ zamumlal.

O pět minut později neměl Tony daleko k tomu, aby vyběhl na terasu a skočil dolů. Nebo aspoň k tomu, aby došel k baru a nalil si skleničku, jakkoli to původně neměl v plánu.
Nenápadný a CIZÍ pocit jistého pobavení, který vnímal někde pod svojí vlastní frustrací, rozhodně nepomáhal.
„Slíbil jsi mi, že mi nebudeš promlouvat do duše ohledně Lokiho,“ zavrčel, když už potřetí přecházel obřím obývacím pokojem. „Lhal jsi!“
„Jinak bys mě sem nikdy nepustil,“ pokrčil Bruce rameny.
„To si piš, že bych tě nepustil! Nepotřebuju, aby mi KDOKOLIV žvanil do MÝHO rozhodování!“
„Tony, uklidni se. Já se jen chci ujistit, že si plně uvědomuješ, co děláš.“
„Mám ti podat něco, čím mě můžeš praštit do hlavy?“ frkl Tony a těsně u okna provedl otočku, načež se vydal zase zpátky k výtahu. „Jo, uvědomuju si to dokonale. Ale bohužel s tím nemůžu absolutně NIC dělat.“
„Musíš myslet racionálně,“ vzdychl Bruce. „Víme vůbec, že Loki vážně mluví pravdu? Chci říct... Thor víceméně potvrdil, že to, co se podle Lokiho stalo, existuje. Ale pokud to správně chápu, Thor se ve věcech kolem... magie vyzná asi tolik, jako se Steve vyzná v technologii obloukového reaktoru. A jistě, zdá se, že Odin věděl, že se to může stát, ale stejně... Jak si můžeme být jistí, že tu nejde o něco jiného?“
„Protože jsem tu ještě já, Bruci!“ štěkl Tony a prudce se otočil na druhého vědce. „Vím, co cejtím. Vím, jak je mi zle. Vím, jak mi BYLO zle, když se to stalo. Viděl jsem, jak je Loki bílej, viděl jsem, jak se skoro zamotal, když se s náma rozjel výtah. Nepochybuju o tom, že je mu stejně mizerně, jako je mně. A vím, že v MÝ hlavě jsou pocity, co patřej jen a výhradně do tý JEHO. A... nějak vím, že on nelže.“
„A jak to víš?“
„Nevím. Prostě mu nějak... absolutně věřím, nemůžu si pomoct. Mám pocit, jako by mi nemohl lhát. Nedokážu si představit, že bych já dokázal lhát jemu.“
„Dobře. Dobře, i když připustíme, že je možné, že k tomu spojení duší mezi vámi došlo, jakkoli šíleně to zní... Myslíš, že je moudré nechávat ho bydlet s námi ve věži?“
„Já... Já nevím. Prostě jen myslím, že ho potřebuju mít u sebe. A stejně... KDE jinde? Jak jsem říkal dole, tak, když už se na to chceš dívat racionálně, nejlepší bude mít ho pod dohledem, ne? Krom toho, neřekla Natasha dost jasně, že je Loki teď aspoň částečně na naší straně?“
„O tom mi radši ani nemluv,“ vzdychl Bruce. „Když jsem odcházel, s Clintem na sebe právě navzájem ječeli něco o tajemstvích, přičemž ale Natasha půlku času strávila tím, že v ruštině nadávala. A Steve vypadal, že zažívá menší krizi důvěry.“
„Oni si to vyjasní. A Steve se vzpamatuje. Možná,“ ušklíbl se Tony.
„Snad. Ale... Tony, i když se nějakou dobu tváří, že je na naší straně, víš dobře, že na ní být nemusí. Možná mu prostě jen o něco jde, třeba chce jen využít příležitosti, třeba to všechno udělal schválně a Amora vlastně za nic nemůže...“
„A o co přesně by mu mělo jít, Bruci?“
„Já nevím. Volný přístup do věže?“
„Viděl jsi tu jeho teleportaci? Nikdy mě ani nenapadlo chránit věž proti něčemu takovýmu. Loki sem měl volnej přístup DÁVNO.“
„Může chtít získat tvoji technologii.“
„Nechci vyrušovat vaši zajímavou konverzaci,“ ozvalo se náhle bokem od nich obou. „Ale pokud jde o tu technologii, StarkPhone už mám. I když, jistě, nejnovějším modelem nepohrdnu. A nějakou dobu už přemýšlím o pořízení StarkPadu...“
„Loki,“ kousl se Bruce do rtu.
„Doktore Bannere, pokud hodláte naznačit, že se třeba chci pomstít Thorovi, Starkovi, nebo rovnou celým Avengers, šetřete dechem. Kdybych se CHTĚL pomstít, dávno jsem to udělal způsobem, který by PRO MĚ nebyl tak nepříjemný.“
„Myslel jsem, že teď budeš dole,“ odkašlal si Tony. „A počkat, ty máš STARKPHONE?“
„Skutečně jsem nechtěl vyrušovat,“ řekl Loki. „Ale napadlo mě, že pokud jsem odsouzen k tomu, abych tu nějakou dobu zůstal... Potřebuji si ze svého bytu vzít věci. Oblečení, různé drobnosti... Svůj telefon. Protože se obávám, že v tom spěchu, abych se sem dostal, jsem ho nechal ležet na gauči. A poněkud se nudím, takže bych rád pokračoval v tom, co jsem dělal, než se Amora nezvána objevila v mém bytě.“
„A to bylo?“ pozvedl Bruce obočí.
„Hraní Angry Birds,“ zamumlal Loki.
„Jeden by nevěřil, že jsi Ásgarďan. Thor neumí svůj telefon pomalu ani zapnout,“ ušklíbl se Tony. „Nech mě hádat, tady jsi proto, že kdyby ses prostě jen přemístil do bytu a rychle si tam ty věci posbíral...“
„Bylo by to pro nás oba velmi nepříjemné, ano.“
„Takže potřebuješ odvoz,“ kývl Tony. „Fajn. Dej mi minutku, jen na sebe hodím něco, v čem se můžu ukázat na ulici.“
„Co?“ vytřeštil Bruce oči. „Tony, to nemůžeš myslet vážně, že s ním pojedeš-“
„Klídek, zelenáči,“ frkl Tony, který už mizel v chodbě vedoucí k jeho ložnici. „Nepotěšilo by mě sbírat tu kousky svý spřízněný duše...“