News

Tak jo. Mám pocit, že je to už nějaká chvíle, co jsem se tu tak nějak celkově vykecávala, takže asi přišel čas napravit to. Zejména vzhledem k faktu, že jsem měla potřebu nacpat link na tenhle blog na blog psací. Tak ať si mají ti, co sem přijdou, o čem počíst. Zdravím, mimochodem...

Okej, tak čím bych začala. No, myslím, že 'kočičí krize' bude asi nejvhodnější, jo. Víte, máme dohromady čtyři kočky. Středeční stav zněl 'tři vykastrovaný, jedna březí'. Ve čtvrtek odpoledne se nám narodila tři koťata. Všechno jsou to mourci a vypadají skoro totožně. Zatím se vlastně liší jen šířkou a hustotou pruhů, ničím jiným. Tohle bude ještě zábava. Každopádně, všechno se zdálo v pohodě...

Jen kdyby v pátek ráno nebyla kočka nalezena dole na podlaze ležet a tupě zírat před sebe. Takže jsme o půl sedmý ráno vystřelily (já, Zuzana a kočka, proto y) na veterinu. (Koťata jsme nechaly doma v jednom spokojeným chumlu.) Ortel byl docela jasnej, jedno kotě prostě zůstalo v kočce. Takže císařskej řez, rovnou spojenej s kastrací. Prohlásila jsem, že na to prostě nemám nervy, strachovat se o milovanou kočku, až by měla koťata příště. Ta sranda stála skoro tři tisíce. Plus dneska kontrola, antibiotika na deset dní...

Aby bylo jasno, já byla smířená s tím, že se nechá kočka vykastrovat teď v zimě. To tatínek prohlásil, že bez koťat by tu bylo smutno. No, ať si tyhle užije. Jsou poslední. Jsem za to skoro ráda. Poslední roky jsou s koťatama jenom potíže.

No, takže momentálně máme čtyři vykastrovaný kočky a tři koťata. Naštěstí ta kastrace neznamená, že kočka přijde o mlíko. Pokud nenastanou další komplikace, měla by tak měsíc v pohodě odkojit. Pak by se holt muselo dokrmovat sunarem a převádět na kapsičky.

Naštěstí můžu říct, že je Rozárka naprosto vzorová máma. Včera byla sice po narkóze zblblá a byla ráda, že je ráda, takže koťata prostě jen nechala sát a nebránila se, ale když se trochu vzpamatovala, začala se zase aktivně starat. Dokonce dneska, když jsme se s ní vrátily z kontroly, vylezla z přepravky a zamířila přímo ke koťatům do krabice. Zodpovědná matka, no.

Žere (žrala by i víc, než si jí zatím troufám dát), pije, vrní, tváří se, že snad bude dobrá. *klep klep* Jen má na deset dní antibiotika. Což není problém. Prostě dvakrát denně dostane kolečko salámu. Jo, za tohle naše kočky fakt miluju. Nikdy se s nima člověk nemusí přetahovat, aby si vzaly prášek. Prostě ho stačí do něčeho zabalit.

No... To by byl asi konec výkecu.

Teda, ještě jedna věc. Dneska jsem úspěšně vynechala poslední kardio Phase 2 Body Revolution a vrhla se na první workout Phase 3, neboli na workout 9. A je to masakr. Ošklivej... brutální... masakr. A já si ho vážně moc užila.

Zítra jdu na workout 10. Jsem dál, než jsem kdy byla. Skoro mě to děsí.

A jen tam mimochodem, v týdnu mi přišly celkem tři pohledy. Tak zítra očekávejte informativní článek... =)