středa 26. června 2013

Já na ten blog nějak zapomínám...

Tak si poklidně koukám na hlavní administraci Bloggeru, když vtom mi oko padne na základní info o tomhle, neboli osobním blogu. A zjistím, že jsem to udělala zase. Už zase jsem se sem tejden neobtěžovala napsat. Kapku se za to stydím, ehm. Ale na druhou stranu, mně ani nějak nedošlo, že jsem sem tak dlouho nepřispěla. Asi bych se tím spíš měla omluvit, co?

Oki. Omlouvám se.

středa 19. června 2013

Arvari ve vlastní šťávě

(A pečená koťátka jako příloha.)

Pokud si snad někdo ještě nevšiml, je vedro. Velký, velký, velký vedro.

Vedro, při kterým se dá jen válet se a tiše lenošit. O cvičení se ani nesnažím. Vážně nestojím o to, změnit si Body Revolution na Bikram Revolution, zejména proto, že ani Jill s cvičením ve vedru nesouhlasí. A hele, prostě nejsem zas takovej magor, abych se snažila hubnout fakt za každou cenu. Já jsem s tím tělem, co mám teď, docela spokojená. Jasně, chce to ještě tak deset kilo dolů, ale když se podívám na starý a nový džíny... mám na co bejt hrdá. Mám riskovat, že se při cvičení sesypu, jen abych si něco dokázala? K čertu, nejsem schopná skoro ani psaní na počítači, natožpak nějakejch kardio aktivit.

Ne když i dole v obýváku bylo přes den víc jak pětadvacet stupňů.

Ne když u mě teplota překonala rekord a teploměr naměřil v jednu chvíli přes dvaatřicet.

Když tu celej den mám puštěnej větrák, kterej ale stejně skoro nepomáhá, zatraceně.

A jen tak mezi náma, dneska jsem si dvakrát dala ledovou sprchu, po který jsem se ani neobtěžovala otírat, nedejbože si sušit vlasy. Jo, sprcha pomůže. Na deset minut?

O tom, že v sobě mám už tak pět litrů vody a pořád jen lítám na záchod, bych se snad ani nezmiňovala.

A koťata se válí po podlaze, nohy rozhozený do všech možnejch i nemožnejch úhlů, a usilovně se chladěj.

Vedro, vedro, vedro.

Mimochodem, asi to víte, ale jen kdyby to někdo snad přehlídnul, už si můžete objednávat moji první KNÍŽKU. A uděláte mi fakt radost, když to uděláte... =)

čtvrtek 13. června 2013

Nic moc. Spíš nic, než moc...

Poslední dobou nějak skoro nic nevychází tak, jak jsem chtěla, aby to vyšlo. Teda, jasně, dostala jsem se na školu, kam jsem jít chtěla, to je super. Neroste mi váha, to je taky super. Dokonce i mírně klesá, to je ještě víc super. Ale jinak...

Jinak prostě nikdy nestihnu/jsem líná udělat prakticky cokoliv, co si na ten den naplánuju.

Úklid a pokračování reorganizace pokoje? Leda ve snech, drazí. Je vedro, u mě v pokoji ještě větší, nechce se mi do toho, je toho moc, počítač je zajímavější... Mám asi tak milion výmluv, pokud je chcete slyšet.

Psaní? No dobře, až zas v pondělí uvidíte můj Literární deníček, asi mě při těch počtech znaků umlátíte, ale mně vážně nepřijde, že bych se psaní nějak extra věnovala. A ještě míň mi přijde, že by mi to nějak extra šlo.

Cvičení? Ne, není to dobrý. Poslední tejden cvičím vlastně obden. Pátek jo, sobota ne, neděle jo, pondělí ne, úterý jo, středa ne, dneska... se uvidí. Ale asi půjdu. Zatím mi do toho vlastně každej druhej den něco vlezlo. Zuzana byla doma, bylo mi špatně od žaludku, včera zase vedro, až se mi motala hlava. Částečně lenost. Nějak se do toho zase nemůžu dostat.

Ty změny počasí mě naprosto vysávají. Vedro, zima, zima, zima, vedro, vedro, zima, vedro. Na moji hlavu ty změny počasí nejsou zrovna fajn. Nebolí, ale jistej tlak cejtím. A příjemný to není.

Já vím, měla bych se zvednout a něco dělat, ale mně se tak strašně NECHCE.

Jediný, čeho jsem byla schopná, bylo to, že jsem včera odeslala do tisku Buzničku...

sobota 8. června 2013

20. Německo, 21. Velká Británie, 22. Nizozemí, 23. Bělorusko

Po delší, no, hodně dlouhý době jsem tu zase s jedním Postcrossingovým článkem. Tenhle měsíc byl co do pohledů vážně hodně divnej. Nejdřív přišly za skoro tři týdny tři pohledy (v týdenních intervalech), aby jich pak během tří pracovních dní dorazilo dalších pět. Na jednu stranu to bylo fajn, na druhou bych si těch pět radši rozdělila do víc dní, protože teď vím, jelikož jsem tři pohledy v převisu a 'dostala' jsem už asi za všechny registrovaný pohledy poslední dobou, že budu nějakou dobu běhat ke schránce zbytečně. A něky příští týden bych se navíc měla deaktivovat, abych zamezila možnosti, že mi pohled přijde během víc jak tejdne, co budu pryč kvůli MoRu. Don't like.

Každopádně, mám tu teď osm pohledů, co jste ještě neviděli. A vzhledem k tomu, že tolik se mi jich do jednoho článku házet nechce, mám tu pro vás zatím čtyři. A ty další čtyři dorazí výhledově...

pátek 7. června 2013

Tak jo. Ještě to není oficiální, ale...

Skoro to vypadá, že ten tejden proleženej v učebnicích nebyl zbytečnej. Že to kilo jsem neshodila úplně k ničemu. (Tedy, chápejte, shodit kilo není u mě nikdy k ničemu, ale... Víte jak.) Že to za ty nervy stálo.

Podle všeho jsem totiž přijatá ne na jeden, ale na oba obory, na který jsem se hlásila. Oficiální rozhodnutí ještě na stánkách UHK není, ale body a pořadí už ano. Takže...

úterý 4. června 2013

Jsem ryba

Jsem ryba. Jsem ryba. Jsem ryba.

Ne, nemíním to psát čtyřistakrát. Nejsem Rimmer. Čtyřikrát to musí stačit.

Tak jo. Posledních pár dní jsem strávila naložená v knížkách, večery jsem propsala. Jsem docela psychicky vyflusnutá, utahaná a už se vážně nemůžu dočkat toho, že se ve čtvrtek, případně částečně už zítra, odpoledne prostě rozplácnu a nebudu si ničeho moc všímat. Budu psát extrémně pomalým tempem, pokud vůbec. Malá pauza přece nikdy nezaškodí. No, možná si ji udělám až dopíšu závěr Upířiny...

Uf. Takže, no...

Něco umím. Vím, že to umím, i když mám pocit, že ne. Ale ten jsem měla i před maturitou, dokud jsem se nemusela VÁŽNĚ soustředit na jednu konkrétní otázku namísto těch pětadvaceti až třiceti ostatních (krát čtyři, jelikož čtyři předměty). Takže věřím, že až se budu muset soustředit na ten jeden test, na těch pár otázek, nějak to půjde. Nějak.

Doufám. Vážně bych se na tu školu docela ráda dostala. A přesně na ten obor, na kterej dělám přijímačky zítra. Obor, co má už v prvním semestru seminář Tvůrčí psaní. A postupem času taky nějakou nakladatelskou činnost, stylistiku...

Zkrátka hromadu věcí, co by se mi líbily. Bavily mě. A možná byly docela fajn i pro nějakou tu budoucí práci. Víte, redaktorky, korektorky... Zkrátka všeho, co bych jednou chtěla dělat. Kromě psaní, jistě.

Takže... Prosím, držte mi zítra od deseti dopoledne palce, jestli můžete. Děkuju...

"Jó, R-Y-B-A, takhle odhláskuješ rybu. A pak sebou sekneš! Už to mám před očima, přímo jako živý!"

neděle 2. června 2013

O odhalení malé strategické chybky

Ehm, ahoj. Tohle je jen stručné sdělení. Neboť ano, stále se učím. Skoro pořád. Vlastně mám docela potíže odhalit, kam zmizel celej dnešní den. Vím, že jsem se začala učit, někdy v mezičase obědvala... A najednou bylo půl sedmý. Heh.

No, a teď je pro změnu osm, ale mně přijde, jako by uteklo sotva pět minut.

Čistě mezi náma, už od tý půl sedmý se neučím. Už mi to prostě odmítá lízt do mojí značně zblblý hlavy.

Ehm, jo. A kde že je ta strategická chybka? No, řeknu to takhle. Mám tu na učení dvě učebnice půjčený z knihovny. Učila jsem se z nich věčnost, nic si nepamatovala a skoro nijak nepostupovala. Dneska, když jsem prolistovala, co všechno musím ještě zvládnout (a propadla lehké panice), rozhodla jsem se zkusit vyhrabat starý maturitní témata z češtiny a učit se radši z nich.

Víte co? Funguje to.

Jako bych se naučila víc, než jsem se naućila za ty všechny předchozí dny. A umím toho víc, než jsem počítala, že dneska budu umět. A pamatuju si to. Hustý.

No, ještě toho mám před sebou dost, ale snad poprvý mám pocit, že se to dá zvládnout. A při troše štěstí si stihnu i zopakovat počátky českého písemnictví, literaturu doby husitské a možná i májovce, ruchovce a lumírovce!

Začínám bejt docela ráda, že jsem ty papíry tehdy po maturitě rituálně nespálila, jak jsem původně měla v plánu...